Terminál

Jupí, je tady terminál!

Je to zvláštní pocit, plnit roli těch nejstarších. Já jsem na své terminály pohlížela jako na mazáky, kteří ví, co a jak na karnotu běží, skoro bych mohla mluvit o „starších sourozencích“. Já se jako mazák necitím, ba právě naopak – mám pocit, že nám na karnotu ten ročník nejstarších Čechů chybí. Kde jsou???

Pár exkarnoťáků se ukázalo hned na první páteční sortie. Mišál podniká svou Tour D’Europe a zavítal i do Dijonu, zatímco Eliška se Simčou tady studují na SciencePo, a tak to na place Wilson neměly daleko.

Karnot letos opět hostí 22 Čechů: šest sekund, osm premiérů, šest terminálů a dva prepáky. Místo Lucie se nám o rodinky nově stará Cécile, která nás první den přivítala poněkud zmateně, obdarovala nás ještě zmatenějšími rozpisy rodin a zapomněla zmínit pár důležitých informací, jako třeba že se koná nějaká schůze pro internátníky. To jsou ale jen detaily, nějak se začít musí.. A odešla i Mme Martiny, kterou nahradila Mme Nullenue (její přesné jméno si bohužel nepamatuji) a i ta se tváří mile.

Příjemnou zprávou bylo, že se přes prázdniny stihla zprovoznit kuchyně, a proto už se každý večer nemusíme chodit stravovat do jiného lycea. A zatím nám i docela dobře vaří, z miniaturních porcí se staly porce pro šampiony a na snídani se znovu objevily ovocné i bílé jogurty.

Holkám se opravuje D5 a byly přesunuty na D1, jeden z nejstarší dortoirů na karnotu. Pořád se mi ale naše pokoje zamlouvají víc než ty předchozí. Každá máme svůj kumbálek, jen mne mrzí, že je ta chodba tak dlouhá a máme to k sobě daleko :). I stěny jsou silnější a pořádně se přes ně nedá povídat, na což jsme nebyly zvyklé.

(před vybalením)

(po vybalení)

Některé pokoje mají okna směrem na Grand Quartier, kde sice více svítí sluníčko, ale kromě podivně ořezaných stromů vlastně pořád hledíte na školu. Kdežto ty ostatní pokoje, jako ten můj, jsou natočeny na druhou stranu, s výhledem do ulice. Boulevard Thiers, kde se nachází Lycée Carnot, lemují pěkné domy, takže se z okna koukám ráda. Škoda jen že tudy projíždí tolik aut.

Nevím, jestli se administrace letos umoudřila, ale hodně Čechů nemá školu v sobotu. Ani já NEMÁM ŠKOLU V SOBOTU a jsem za to OHROMNĚ ráda! Sice přes týden končím kolem pěti, bez větších pauz, ale jak se znám, stejně bych ty úkoly nedělala dřív než po večeři. A že těch úkolů je! Mám za sebou první dva dny školy a už po nás chtějí DM z matematiky, filosofie, angličtiny...Dobře, možná to není taková trága, ale... pche, vždyť já jsem se ještě nestihla probrat z prázdnin!

Těšila jsem se, že si babího léta, bez úkolů, ještě užiju v rodinkách. Tak si ho tedy užívám (úkoly neúkoly), v houpací síti na zahradě. Vtipné je, že kamkoliv se s rodinkou vydáváme, chtějí, abych sedla za volant, když mám ten čerstvý řidičák. Prý se musí řídit každý den, aby si to člověk natrénoval, s čímž tedy souhlasím, ale člověk se jinak chová k autu svých rodičů a k autu své famille d’accueil. Osobně? Mám z toho hrůzu a děsím se, že jim ho při parkování někde škrábnu. Pff, tak doufám, že mě nebudou moc nutit, víkendy by se pak pro mne staly stresovou záležitostí.

Jen na to myslím, potřebuju se jít odstresovat do houpací sítě.

Přeji hezkou neděli a všem školákům příjemný začátek školního roku :)

Bzzz