Taková doba!

 Tádidá!

 Hleďte na můj záznamník o tom, kolik času uběhlo, který se řídí nálepkami zkonzumovaného ovoce...

Kdo by to byl řekl...

... že už uběhly tři měsíce od začátku školního roku.
... že se i letos konal Conseil régional, kterého jsme se s radostí účastnili a jemuž předcházelo tradiční focení české sekce.

... že kolem nás podzimní prázdniny, nejkratší z celého školního roku, prosvištěly stějně nepozorovaně jako.. jako noční uprchlíci před vejérem (veilleurem); tak rychle, abychom se z nich nestačili vzpamatovat a vydali se na každoroční pařížské dobrodružství, letos obzvlášť pečlivě zorganizované.

   Já si teďka trůním ve vyšším patře naší dvoupatrové postele, zachumlaná do deky, s parádním výhledem ven na Cour d’Honneur. Docela tam prší. Lije. Padají provazy. Už si představuji, jak se Carnot pomalu začíná nadnášet, klouže po potůčcích vody, které se tam za tu chvilku vytvořily. Celý náš internát se malinko pohupuje, všechny nás to uspává a je nám dobře.. Venku pršet nepřestane, my usneme, Carnot se vznese ohromně vysoko, z Dijonu se stává zatopená Atlantida...fíííííííí! a my se probudíme až v konečné zastávce, jedna hodná vlna nás dopravila do České republiky.

   A nebo taky ne. Taky bych si nyní mohla otevřít sešit matematiky a něco málo si zopakovat, když nás čekají ty eprévy. Všichni tvrdí, že se učí..

   Poslední dobou mám ale mnohem lepší nápady! Udělám si čaj, horký, a vezmu si... mandarinky, které poslední dobou čím dál tím častěji zaplavují náš pokoj svou vůní..a taky kostičku čokolády. La vie est belle...

Mám to tady ráda, dámy a pánové.

Mějte se famfárově, já zase někdy zaBzzzzučím :-)