Prááázdniny s ruštinou

   Za všechno může Míša. Míša je totiž neskutečně dobrá v ruštině. Jezdí po soutěžích a přiváží si diplomy, poněvadž všude vyhrává. Na těchto soutěžích získává cenné zkušenosti, dozvídá se velezajímavé informace a objevuje lákavé nabídky týkající se různých akcí za působení ruštiny. A jednou takhle objevila přihlášku na letní školu ruského jazyka.

   Celé měsíce naše Míša obchází všechny třídy na našem gymnáziu a marně pátrá po studentovi, který se rád učí ruštinu, rád by se ji učil i o prázdninách a rád by jel na tábor se studenty z Ruské federace.

   Ani po spojení sil s panem profesorem ruštinářem Míša stále nemá parťáka pro prázdninové ruské dobrodružství.

   A tak se na scéně objevuje šílenec. Blázen. Někdo, kdo to v hlavě nemá v pořádku. Tato osoba se ráda učí jazyky, ráda se je učí i o prázdninách a ráda by absolvovala kurz ruštiny. Tímto pomatencem jsem já a do celého dobrodružství se dobrovolně, podotýkám, vrhám po hlavě.

   Na začátku června si začínám procvičovat azbuku. Snažím se do sebe nasoukat nejzákladnější základy gramatiky a osvojit si pár frází. V tomto období celé snažení začíná, ale i končí. Říkám si, že určitě nebudu jediná rusky se neučící a nemluvící.

   Malinko mne znepokojí přihláška, kde nevím, co napsat do políček: ,,Jak dlouho se učíte rusky?” nebo ,,Z jakých učebnic se ruský jazyk učíte?” . Kolonky nechávám prázdné, však on to náš pan ruštinář u organizátorů nějak vyřídí.

   Šestého července s Míšou vyjíždíme vlakem do Prahy v pět hodin ráno. Cesta klidná, obě se neskutečně těšíme. Vrtíme se zvědavostí. Pražské hlavní nádraží se přestavuje, kolem nás se pohybují skupinky zmatených lidí, nikdo neví, kudy kam, raději se řítíme rovnou do metra.

   Od ruského střediska vědy a kultury nás do Hrachova u Příbrami veze nějaký Rus, cesta trvá okolo hodiny. V autě zjišťuji, že naše dvě spolusedící se ruštinu učí již dva roky. Káťa a Zuzka (tak se jmenují) mne ale zároveň ujišťují, že jistě nebudu jediná začátečnice.

   Neměly pravdu. Jsem jediná. Všichni se diví, co tam dělám. S ruskými kamarády si nepopovídám. Nasadili mne do první skupiny pro studenty učící se ruštinu 1-2 roky. A vlastně vůbec. Míša se zde nudí (po týdnu přestupuje do skupiny druhé, pro studenty na úrovni 2-3 roky RJ), já makám na plné obrátky, alespoň prvních pár dnů, jelikož se mi zdá, že naše lektorka Táňa o mém handicapu nemá ansolutní ponětí. Látku neprobíráme z učebnic pro úplné začátečníky, což mi mou situaci nijak neulehčí. Ale bojuji!

   O víkendech absolvujeme prohlídku Prahy a zámečku Konopiště, všechno v ruštině. To už začínám mít tohoto slovanského jazyka lehce po krk. Pociťuji něco jako stesk po francouzštině, nebo angličtině, to je jedno; po čemkoliv ne podobnému ruštině. Ani Karlovy Vary mi náladu nezlepší. Zde sice žádné prohlídky nemáme zajištěné, zato se Rusi a ruské nápisy objevují na každém rohu. Jak říká náš taťulda: ,,První ruské město v Evropské Unii.”

   Po týdnu odjíždí jedna naše spolubydlící, Zuzka ze Slanýho. Zhoršil se jí zánět oka. A nejspíš se hodně těšila domů.. Káťa ze Slanýho na táboře (což asi není nejvhodnější označení) zůstává. Je nadšená, tak jako já a Míša. Studenti z Ruské federace se jeví jako velice příjemní lidé, mají okolo šestnácti let a nezkazí žádnou zábavu. Čeští studenti jsou také přátelští a rozhodně se s nimi člověk nenudí. Tahle parta lidí se vydařila.

   Dva týdny utečou jako voda. Jen dvě věci bych změnila. Vylepšila bych jídlo a mou znalost ruského jazyka, ráda bych si totiž s mými novými kamarády popovídala jejich rodným jazykem, kterému se chci v budoucnu určitě věnovat. Začátek mám jistě dobrý!

   Učíte se ruštinu? Mít ji rád, či nemít, to je jedno; dneska jsou jazyky důležité a já vás ujišťuji, že na letní škole ruského jazyka se vám tento jazyk rozhodně zalíbí! Provrtá se vám do ucha, bude znít ze všech stran, třeba získáte kontakty k nezaplacení a na prázdniny si zajedete například do Moskvy. Kdo má silné nervy a o tomto slovanském jazyku teprve uvažuje, jako já, nechť si něco podobného určitě vyzkouší.

   Tyto dva dortíky (vlevo můj, vpravo Míšin) jsme vyhrály. Bohužel byly moc krémové.

   Přikládám odkaz na fotky. ZDE