Pohoda

   A tak se nám uzavřely známky.

   Zbývají nám poslední dva týdny, posledních pár dnů a posledních pár nocí na Carnotu v tomto školním roce. Taky poslední víkend v Dijonu s nějakým tím posledním výletem na kolech. Nějak se nám tu sekundu podařilo překonat, obzvlášť třetí trimestr kolem nás prosvištěl jakoby se nic nedělo. Co příští rok?

   Bára si napsala L/ES, Lidka SI/ES, Alex ES, Dan S SVT, Mára SI a já S SVT/ES. Už skoro nemáme úkoly, příští týden každého z nás čeká Conseil de classe (tedy sekundy, jak je to s ostatními, nemám ani to nejmenší z nejmenších ponětí). Se známkami stejně nic lepšího nevyvedem a tak nám vlastně nezbývá nic jiného, než se jen tak flákat a co nejvíce si tuto pohodu užííííííít.

   Mé dobré nálady a spousty volného času si o víkendu všimla i má paní rodinková. Nejspíše se toho snažila co nejefektivněji využít a pozvala mne na sběr jahod. Kousek za Dijonem se nachází menší políčko se d - v - ě - m - a druhy jahodovníků - ty méně sladší jahůdky obvykle putují do marmelád a všelijakých zavařenin, jahůdky slaďoučké, dobroučké a fenomenální se pak baští jen tak a nebo se dají použít při kuchtění dezertů. Zapůsobil na mne ten jejich francouzský polní systém "přijď a jez, kolik sníš, natrhej, kolik zvládneš, zaplať, kolik odnášíš". Má víkendová rodinka testovala prvním týdnem své nové obrovské rodinné auto a jelikož se nejspíš počítalo s poněkud větším odběrem jahod, do nedaleké jahodové vesnice nás zavezlo právě toto obří vozítko. U takových autíček se ovšem předpokládá, že překonají nepřekonatelné, vyhrabou se z nevyhrabatelného, zaberou, vzlétnou a zdolají všechny překážky. Nás čekala pouze jedna zkouška, taková menší, člověk by ani neřekl nebezpečná. Celé dopoledne pršelo, polní cesta proto překypovala blátem. Rodinná dodávka se při první příležitosti totálně zahrabala, ponořila se do toho blátivého moře, její váha ji k tomu jen pomáhala, a my jsme se na to mohly tak akorát dívat. Byly jsme samy, paní rodinková a já. V následujících minutách proběhlo pár marných pokusů o vytlačení té obrovské krávy ze svého korýtka, připadala jsem si ovšem jako moucha šťouchající do melounu. V těchto zoufalých chvílích nám pod nosíky zavál nemálokrát svěží jahodový vánek, který spouštěl tsunami slin. Zoufalá situace vyžaduje zoufalé činy, a tak nám nezbývalo, než požádat o pomoc dva chlapce stojící opodál a vážící miliony tun jahod. Ochotně přiklusali, s úsměvem od ucha k uchu, ani trochu nevyvedeni z míry vzniklým problémem - zřejmě se to zahrabávání aut uprostřed jahodového pole stalo zvyklostí dne. Autíčko se zaparkovalo o pár (kilo)metrů dál, na bezpečnější a méně zablácené místo. Pak se naše ruce ponořily mezi ty voňavé červené plody, aby začaly kmitat mezi pusou a košíkem. Jen těžko se dá odolat, nadšení nám nepokazil ani vítr, ani déšť, natož pak nějaké housenky a pavouci. Párkrát se mi podařilo ztratit klíče od auta, jednou mi zase jahody zachutnaly natolik, že má sbírací krabička zůstala opuštěna daleko za mnou. Po namáhavé, zato příjemně strávené hodině a půl jsme si s paní rodinkovou v košíčcích odnášely přes třináct kilo jahůdek, sníst jsme jich ale mohly tak dvakrát víc!

   Celý víkend se střídalo počasí. Výsledkem deště se slunečními paprsky byla dvojitá duha...

   Ta volnost a časová neomezenost, které nás v těchto dnech obklopují, se dají využít mnoha způsoby. Anet chtěla do svých vlasů vpustit letní vítr, a tak jsme se domluvily na speciálním stříhání. Než se má ruka dotkla ofiny, vážně se mi to líbilo. Každopádně, úplně holou hlavu nemá a kdykoliv si to může nechat opravit profíkem. :-)

Přeji příjemné jarní - letní dny

bzzz