Podzimní Dyžón

    Dnešní ráno začalo velmi slibně.

   Chápu, proč se ode mne očekává, že v neděli dospím celý ten náročný týden. Ani já sama bych nepočítala s probuzením před desátou hodinou dopolední. Bohužel už se to do mne nějakým způsobem zakódovalo, ten nespací virus se zakousl do každičké buňky v mém těle a proto se vždy vzbudím jako první z celé rodiny. Kupříkladu dnes se jedno mé oko otevřelo o půl osmé. Před týdnem to bylo už v sedm hodin ráno a ještě předtím taky tak. Nesmím ovšem zapomenout říci, v kolik chodím spát. V konečné fázi totiž pak vlastně naspím asi deset hodin.

   Dneska se zbytek světa probouzel kolem deváté, do té doby jsem se snažila něco málo přečíst z doporučené literatury. Poté, co se žaluzie z mých oken počaly zvedat, se mi naskytl úžasný pohled na ještě rozespalý, klidný Dijon, do ticha hučely šustící stromy s pomalu žloutnoucím listím, kolem domu se mihl nějaký přeaktivní běžec, ze sousedovic zahrady zaštěkal pes, pár metrů opodál kočka přelezla plot a ve chvíli, kdy se můj pohled zastavil na nějaké šik paní nesoucí si VELKÝ croissant, se z kuchyně připlížila vůně kafíčka až k mému nosánku.

   Po syté snídani jsem se spojila se sladkým domovem a právě teď, právě v tuto chvíli, kdy se rozplývám nad úžasnými nedělními rány v Dijonu, ve Francii a na světě vůbec, se přemlouvám k učení. Achjo, ze zítřejší písemky z matiky se mi ježí vlasy na hlavě, ze čtvrtečního testu na téma Demokracie v Athénách mi nabíhá husí kůže a klidnou mne neponechá ani obyčejná hodina fyziky, kde naše profesorka mluví tak rychle, že jí ztěží porozumí Francouzi. Pak tady máme francouzštinu, nějakou analýzu textu, kde by mi ta směs slov nedávala smysl ani v češtině, natož ve francouzštině (a teď se sama sebe ptám: ,,Opravdu mohu být takový barbar?!") Ale přesto.. přesto mne to baví - učit se, zjišťovat, objevovat, poznávat a učit se. Člověk se učí pořád a neustále, je to tak báječné! Třeba se jednou naučím jíst sýry s bílou plísní. :-)

   Přeji Vám krásný podzim, přinejmenším tak krásný, jak se mi líbí tady. Můžete se se mnou hádat, ale já budu vždycky tvrdit, že podzim je nejkrásnějším ročním obdobím. Hlavně na jeho začátku.