Po eprévech

 První dubnové dny se nesly ve znamení druhých eprév. Sekundy si to opět odbyly v jeden jediný den, primiérové i terminálové měli tu možnost si jich užívat celýýýý týden! Nás ten několikadenní koloběh samozřejmě příští rok také čeká, ale... smějeme se, dokud můžeme.

  Už pár týdnů jsme se s holkami sekundami snažily získat jistou výhodu – strávit víkend před eprévami na internátu a ne v rodinkách. Ne že bychom potřebovaly bossovat, ale člověka to zakázané ovoce tak neskutečně láká! A občas máte chuť dělat si, co chcete, a nepodřizovat se pravidlům rodinek. Nebo že by v tom byla pouze čirá empancipace? Když kluci mohou kdykoliv, proč by holky nemohly alespoň před eprévami...? Ono nám vlastně vedení intrernátu nikdy nepodalo dostatečné odůvodnění jistých pravidel. Vem to čert, příští rok si toho dozajista užijeme.
  V pátek večer za mnou na večeři přišla Mme Prunel s vysvětlením, že víkend na internátu není pro sekundy prévu. A proto tedy popádíme do rodinek všichni kromě těch kluků, jež si žádná rodinka momentálně nemohla vzít. S pochopením jsem pokývala hlavou a pokračovala v prohlížení si té hory jídla na mém talíři. Tu smaženou rybu plavoucí v moři oleje bych snědla jen, kdyby... kdyby.. ano, kdyby mě nechali válet se přes víkend na našem pokoji! A pak..jako kdyby nějaký bůh chtěl, abych tu rybu opravdu snědla, přišla opět Mme Prunel s novinkou. Oznámila mi, že si mne rodinka tento víkend nemůže vzít, poněvadž se potýkají s jakýmisi zdravotními potížemi. Bohužel mi nezbyde nic jiného, než.. A já jsem měla ohromný, ale opravdu ohromný problém s tím, abych nevykřikla překvapením a radostí najednou hned před Mme Prunel! Ještě jsem se na vsetinku stačila zatvářit velice soucitně a zničeně pokývat hlavou, a pak všechna ta radost musela ven.
  Stydím se.
  Samozřejmě mi bylo rodinky líto. A následující dny jsem řešila s kamárádkou, u níž jsem měla víkend strávit, jak se vše vyvíjí a jestli jsou všichni v pořádku.
  A byli.

  Celý víkend jsem proválela. Všechny holky se pilně připravovaly na eprévy, se mnou se chtěla kamarádit pouze peřina. Tak báječně jsem si o víkendu nikdy předtím neodpočinula. Kdyby se mnou na pokoji zůstaly i holky ze sekundy, určitě bychom podnikly nějaké skvělé dobrodružství. Ať už by se vyrazilo ven nebo by se uspořádal superválecí večírek (což, prosímpěkně, opravdu může být dobrodružství!). Každopádně se mi tuze zamlouvala představa, že v neděli ráno mě nikdo nevzbudí, že mne nic netrápí, že se o nic nemusím starat... 
  Škoda že se zrovna tento víkend měnil čas. Ubírala se jedna hodina a já jsem si vůbec nebyla jistá, jak inteligentní mám mobil. Což způsobilo, že mé nedělní vstávání nebylo tak krásné, jak jsem ho plánovala, nýbrž jsem zmateně pobíhala po pokoji a snažila se komukoliv dovolat, abych se dozvěděla, kolik hodin doopravdy je. A na internetu se mi online zprávy ČT24 zobrazily v tak příšerné kvalitě, že z kolonky “čas‘’ se stala bílá šmouha, škodolibě se na mě smějící.

  Přesto si stojím za tím, že víkendy na intru musí být bezvadné. Jednou za čas by to nám, holkám, umožnit mohli. Každopádně rodinky nemají chybu a pokud tady něco opravdu stojí za to, budou to spolu se zdejšími kamarády právě ony.

bzzz