Nepředstavitelné

   Člověk si těžko zvyká na sobotní školu. Sotva mu sobotní dopoledne strávená před tabulí nepřipadají jako největší nespravedlnost na světě, vždy se najde někdo, kdo vám toto mínění vyvrátí.

   Předpokládala bych... ale proč vlastně? Rozmazlená českými edukativními způsoby? Předpokládala bych, že ani profesoři to nemají v ty zmíněné soboty jednoduché. Nebudeme si je přece znepříjemňovat nějakými písemkami. Možná jen těmi ohlášenými.

   Dnes, v osm hodin ráno, na nás nadšeně čekala písemka z francouzštiny. Taková větší, shrnující a podtrhující naše dosavadní vědomosti. Ohlášená. S výsledkem nepředbíhejme, uvidíme.

   Další hodinu nám profesor vysvětloval systém francouzských věznic. Projednou se mi zdálo lepší nebýt během vyučování pasivní, bohužel se mi ani tentokrát nepodařilo vyloudit normální, kloudnou větu. Mé ruce tu práci nejspíše chtěly odvést za mě... a tak se stalo... něco nepředvídatelného... udělala jsem si záděr. Ale kvalitní. Krve jako na jatkách. Rudé stopy na každé stránce mého sešitu.

   A tu poslední sobotní hodinu, zakončující celý náročný týden, to nás přivítala matikářka. Bezvadná ženská, vážně. Nejlepší kamarádka naší francouzštinářky. Ovšem natolik zabraná svým nově vzniklým, stále krvajícím, záděrem jsem málem nezaregistrovala ten malý kus papírku, který přede mnou přistál na stole. Přepadovka. A tak jsem vypočítala všechny početní přiklady, což můj mozek docela zvládl, a ty nepočetní, definice z geometrie, jsem raději nechala být.

   Dneska jsem ze školy utíkala, co mi nohy stačily.