Nechce se mi, nechce...

   Ve Francii se 11.11. nechodí do školy ani do práce.

   Na okna ťuká upršené Dijonské počasí, je šero. Člověk by celý den spal. Můžu já? Mohla bych, ale ... ty úkoly - mé svědomí by to asi nezvládlo. Jednou už tady jsem, musím si to pořádně užít.

   Těším se, až dostuduji, budu světaznalá, všehoznalá, nejvzdělanější, mluvící statisíci jazyky.

   Laurence se nás včera ptala, jaký byl víkend. Studijní, samozřejmě. Pracovní a upracovaný, málo odpočívající, hodně bossující. A Laurence?

   ,,Hmmm... Počasí se moc nevydařilo. Četla jsem si v teple svého obýváku, ležela na pohovce, pila čaj. Odpočinula jsem si, přes víkendy nemám absolutně žádnou práci." (ŽÁDNÁ PRÁCE, ODPOČINEK, ŽÁDNÁ PRÁCE, ODPOČINEK, ŽÁDNÁ PRÁCE, ODPOČINEK)

   - chvilinka ticha -

   Nejspíš pak záhledla výraz na mé tváři, protože...

   ,,Neboj, taky se dočkáš!"

   Tak se už těším. :-)