Joigny

Po úžasném týdnu nicnedělání (kdy ve středu proběhla réunion d ‘orientation, tudíž jsme se učili jen jednu hodinu; ve čtvrtek má francouzštinářka stávkovala, čímž mi odpadlo celé dopolední vyučování; a v pátek se konala debata profesorů ohledně nové školské reformy) trávím poprvé za tento školní rok víkend v nové rodince. Jejich domek, starší zrenovovaná chaloupka s dlouhou zahradou, na jejímž konci se dá sejít malými schůdky k úzkému molu, nasednout na lodičku a odplout do Paříže, se nachází ve vesničce Joigny o 10 333 obyvatelích, hodinu a půl od Dijonu.

https://www.ville-joigny.fr

Kdyby z nebe nepadaly provazy, nefoukal studený vítr a alespoň na chvilku vykouklo sluníčko, nejradši bych se šla projít podél řeky Yonne, koukat na pohupující se loďky a nebo si prohlížet domky na nábřeží, s barevnými okenicemi, s květináči v oknech, s balkůnky...

Jenomže prší, příšerně prší, a mně rodinka přikázala odpočívat.  Protože jsme snídali v jedenáct, odpočatá jsem už dost. To psí počasí, ale jinak absolutní pohoda mne přinutí přemýšlet nad tím, co úžasného zažívám – díky karnotu. Díky karnotu se učím spoustu zajímavých i nezajímavých věcí, poznávám báječné lidi, překrásná místa... ale nejvíce si budu pamatovat ty pocity – když poprvé vstoupíte do svého pokoje na internátu a poprvé si uvědomíte, že jste mimo domov. Když  vám konečně dojde, jak moc rádi máte svou rodinu. Když se o vás Francouzi starají jako o vlastní dítě, přestože vás znají pár měsícu a mají dost svých problémů, a ujišťují vás, že je to normální a že vás mají rádi... Když zažíváte špatné dny a ukáže se, že je tady pořád někdo, o koho se můžete opřít. Když potkáte lidi, kteří se naprosto liší od zbytku světa, jejichž hodnoty jsou úplně jinde, a žijí náramně spokojeně, což vás přinutí přemýšlet nad tím, jestli vůbec má cenu pořád spěchat a nechat se stresovat.

Jestli to prostě nenechat plavat a užíííííívat si života... Pak je vám prostě dobře na světě.

Bzzz