A šlus :-/

   Znáte pojem silné koukání? Vymyslela jej má sestřenice, kdy jako malý špunt sledovala různé filmy a nikdy nechtěla připustit, že pláče kvůli dojemné scéně. Snímek byl tak napínavý a ona na to tak silně koukala, až se jí po tváři spustila slza.

   V neděli jsme se spolužáky uspořádali mou rozlučku. K mému údivu se nás tam přiloudalo vcelku dost, něco kolem dvaceti. Evidentně se mnohým taková jídlová a dobrůtková párty jevila jako skvělý nápad na nedělní odpoledne.

   Pokud se zrovna nejedlo, přišla na řadu zahradní hadice a nebo ,,jen ‘’ balónky napuštěné vodou. Rádio se pustilo na plné pecky, smáli jsme se a pořád jen jedli, jedli a jedli… Například: obrovská mísa velice chutných čokoládových bonbonů, brambůrky, záviny, koláče, buchty, tyčinky, dort a – speciální, improvizovaný recept – smíchaný nanukový dort (zmrzlina vanilková a čokoládová,myslím) s kousky oříškové čokolády, celou stříkací šlehačkou a lentilkami! Tu obrovskou mísu od bonbonů jsme pak ještě i prázdnou využili. Nalila se do ní Kofola, která v ní ovšem dlouho nevydržela. Jen si představte dvacítku lidí s obrovskými dloooouhými brčky na mojito ponořenými do téhle mísy s Kofolou. A jak jsme se nasmáli. Ostatně i ten náš jedinečný míchaný nanukáč se ujídal z Mísy.

   Domů jsme jeli mokří. Další den mě ráno trošku bolelo v krku. A navíc můj budík neřinčel dostatečně, zaspala jsem a do školy jsem došla až na část druhé vyučovací hodiny... 

   A dneska, dneska se rozdávalo vysvědčení. Bruder má promoci (há, promovaný inženýr), proto jsem ze školy odcházela dřív. Možná dobře, možná špatně; každopádně moc nebylo času na silné koukání. Ačkoliv pár slz přecejen ukáplo.

   Mí báječní spolužáci mi na památku darovali velký zasklený plakát s fotkami všech akcí, kterých jsem se přes rok zúčastnila. Docela mě překvapili, už to mám vystavené v pokojíčku a kdykoliv kolem toho projdu, dlouho si to prohlížím. A v okně mám krásnou kytici žlutých růží, ta je ovšem víc než krásná!

   Co víc říct. Děkuji? :-)