Pays Basques

Letošní voajáž zorganizovali Alex (terminál eko) s Daním (premiér eko), dva převelicí a přešikovní cestovatelé. Zavedli nás do Baskicka, konkrétně do Angletu kousek od Biarritzu a Bayonnu. Celému dobrodružství naneštěstí předcházelo jedno velké nedorozumnění...

Cécile se stará o naše rodinky od začátku září tohoto školního roku a pořád nám nějak nemohla přirůst k srdci, zdála se být neschopná, co se komunikace s rodinkami týče, neochotná, až příliš poslouchala příkazy svých nadřízených a konečně, moc se nás Čechy nesnažila pochopit. Byly i světlejší chvíle, kdy se tvářila mile a trošku uvolněně, ale takových okamžiků se od samého počátku jejího působení tady na Carnotu objevilo jen velmi málo. Voyáž se nám zdála jako dobrá příležitost k tomu poznat ji a také, aby ona poznala nás. Chtěli jsme se jí otevřít, ukázat, že dokážeme být milí, držet spolu, užívat si, blbnout a vzít ji mezi sebe. Kdyby náhodou měla zájem.. Cécile přijala naše pozvání do Baskicka, jako by to bylo něco normálního, s čím se samozřejmě počítá. (Chyba lávky, vůbec jsme ji tam s sebou brát nemuseli.)

Konflikt s velkým K nastal ve chvíli, kdy se řešili finance. Totiž Česká ambasáda nám na tento výlet přispívá a my se z těchto peněz snažíme vytěžit co nejvíce – tolik, aby se pokryly náklady na jízdenky, ubytování a aby nám zbylo i nějaké kapesné. Máme na ně právo všichni, česká lektorka i doprovodná osoba, kterou tedy často bývá zrovna ta šikulka, která se nám stará o rodinky. Prozatím si ovšem nikdo nikdy o ty peníze nezažádal, tudíž se i letos počítalo s tím, že Cécile si bude jídlo platit sama, přecejen už vydělává.. a že nám zůstane více kapesného.. Neuvěřitelně se ji dotklo, že bychom po ní něco podobného mohli chtít, že ona potřebuje teple jíst, že nemá moc peněz a že počítala s tím, že jí VŠECHNO zaplatíme, když už tam tedy s námi musí jet a hlídat nás. K tomu dodala, že nehodlá spát v jednom pokoji s naší českou lektorkou, protože jsou to přece dospělé osoby a ona (Cécile) potřebuje trochu soukromí. Následovala poměrně živá debata, ale nakonec jsme se všichni dohodli, že uděláme, co bude v našich silách, že pokoj i peníze dostane. Jednou jsme ji už pozvali, nezbývalo nám tedy než zařídit, aby celý výlet dopadl co nejlépe a bez nedorozumnění. Ještě tentýž večer si Cécile u nás na intru postěžovala, jaká je to chudinka, že ji to trápí, ale jinak prostě jednat nemůže. Vše se vysvětlilo, Cécile se ujistila, že bude po jejím, a mohlo se jít spát.

Další den ráno, tedy den před voyáží, ovšem tomu individuu něco přelétlo přes nos a šla si stěžovat k řediteli, jak hrozně se k ní chováme, jak jsme jí podrazili a že jí nechceme dát peníze. Jako by z hlavy úplně vypustila všechno to, na čem jsme se předchozí večer dohodli, a potřebovala nám dělat problémy. Sám pan ředitel tento směšný problém těžce nesl a potřeboval nám patřičně vynadat s tím, že pokud budeme mít sebemenší průser, holky nachytají u kluků nebo u nás Cécile najde alkohol, voyáž se pro příští léta zruší. A o Baskickém dobrodružství už nechtěl slyšet ani slovo.

A tak jsme se vydali na voyáž s pocitem nenávisti vůči Cécile, přehazovali jsme si ji jako horký brambor a nikdo s ní neměl chuť trávit ani trošku času. Ačkoliv nám to dalo hodně práce, žádný alkohol nikde nenašla, drogy se stihly včas zakopat do písku a holky z postelí kluků stihly pokaždé včas utéct :). Asi nejvíc nás všechny mrzí to, že nám není schopna ani trošku důvěřovat, vyhledává problémy a dokonce to vypadá, jako by ji těšilo přichytat nás při činu.

Nicméně nějaká Cécile nám přece nezkazí voyáž! Moc jsme si to užili, koupali se v oceánu, potkávali pěkné Australany, výřečné Guadeloupánce a pozorovali šikovné surfaře, kteří se ve vodě rochnili jako vorvani. Sluníčko peklo natolik, že se až do července budeme všichni loupat.  Někteří si zajeli na výlet do Lourdes, jiní rovnou do Španělska, do Pyrenejí..

A teď, teď už nás čekají jen nějaké ty eprévy. Poslední. Vlastně, ehm, bac. Posledních pár bezva týdnů na Carnotu :-). 

Bdící, snící, navrácená Bzzz zdraví z Dijonu